Jdi na obsah Jdi na menu
 


úplný a aktuální výčet odkazů na recenze a rozhovory  je k nalezení na adrese bandzone.cz/strangefeelings v sekci "bio"

for a complete and updated index of review and/or interview links, go to bandzone.cz/strangefeelings, "bio" section

_________________________________________________________________

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

StrangeFeelings - Fractality

 

 

autorka: Qee, www.innocence-music.com

 

 

 

Když jsem si tak různě hledala, jakou desku bych si mohla vzít na paškál, narazila jsem na kapelu StrangeFeelings. Hned se přiznám, že jsem je neznala a že jsem ani nevěděla o jejich rok starém demu, což bylo na jednu stranu dobře, protože to mohlo vést k novému objevu, na druhou stranu to bylo „riziko“. Ale i přes mé „buď a nebo“ jsem si to namířila do Rock Café Gung-Ho a CD domů přinesla. Jak už jsem zmínila, kapela StrangeFeelings pro mě byla novinkou, a když se mi to ruky dostal fialový, ornamentový booklet, opravdu jsem nevěděla, co čekat. Zaslechla jsem cosi o deathu či blacku, ale to je jen jako byste věděli název knížky a měli říct, o čem knížka je.
Fractality je debutní deska s výborným, hutným zvukem a složitým zpracováním. Čtveřice členů, tj. Robert s kytarou, Jakub s mikrofonem, John za bicími a Petr s basou, mě vtáhli do jejich hudby už v prvních sekundách první písně. Ze začátku kolem sebe slyšíte hučení větru a vydrnkávání, střídání durové a mollové tóniny, píseň se jmenuje „Snowdiving“... Vtom vás zasáhne blesk, těžký zvuk, a hučení větru se promění v metalovou „rytmovládu“. Nevím, jak jinak to nazvat, rytmus se totiž mění prakticky pořád a udržuje vás v napětí, očekávání. Vítr se vrací a přináší sebou závan jakéhosi art-rocku, vlahosti, vydrnkávání... A hned na to další blesk. Střídání, změny a na konci ještě melodie Pink Pantera. Song „Weakend“ mě zaujal už pro svou basovou linku. Basa – to je nástroj, který si zaslouží poklonu nebo alespoň smeknutí, samozřejmě ne jenom v písni „Weakend“. A to už proto, že není potlačená, ale krásně brumlá ve spodních pasážích, vře a sympaticky strhuje pozornost. Taková vzácnost! V témže songu mě také zaujala kytara. Agresivní, drsný a přitom slastný zvuk ve mě zapříčinil dojem, jako by mi někdo šmirglem obrušoval odumřelou kůži na patách. Kratičká poznámka k vokálu – podle mě je ho moc, byla by ho stačila polovina. Následuje „Liquid Crystal Downfall“, začíná mírně, nástroje se postupně přidávají... ritardando... Nastupuje vokál. Bezvadné jsou v průběhu písně pomlky, v nichž se vždy ozve jakési „ťöng“ a které jsou dlouhé tak akorát na to, aby člověk stačil dát hlavu nahoru a hned ji opět s patosem a letícím hárem shodit dolů. „Liquid Crystal Downfall“ je jedna ze tří písní, na níž zaznívají klávesy (Zdeněk Šikýř), a to ve dvou základních podobách: jako takový „synth-koberec“ a jako klasický melodický doplněk za doprovodu, tak jako i ve čtvrté „Strange Feelings". Basa, ódu na ni najdete o něco výše, a kytara, která se tu jakoby vysmívá, dělá na mě „tůdle nůdle“, hledí si sebe, je na sebe pyšná a ví, že zní skvěle. Ach, ten zběsilý kopák. Bicí zní prostě „nadupaně“. Basa uvede pátou „May I“, kompozici jistě nejdrsnější, zato však padající do sfér monotónnosti, kterou, když budete chtít, odbouráte, když ne, nic v ní nenajdete. Monotónnost , možná nuda. Kytara ale boduje, zachraňuje svými vzlety. Šestá je „Cryptic Ornaments“, díky bookletu zapadající věc, hodně zábavná, skýtající dva druhy vokálů – klasický growling a mluvený mužský hlas - nebála bych se říct náznak jazz-rocku v jedné pasáži (jak jste si možná všimli, není to poprvé, kdy dochází ke kombinacím různých stylů) a velice povedené rytmické přechody. V jiné dimenzi se ocitám při „Exit 35“. Čekáte-li metal, nedočkáte se, a přesto je to jedna z nejsilnějších písní na tomto CD. Možná je to proto, že pánové z SF moc dobře odhadli hutnost jejich tvorby, a proto nám dopřáli chvilku oddechu. „Exit 35“ je instrumentálka, kratičké příměří, rockové pohlazení s žertovným střídáním tónin, které vám staví před oči spiklenecký obličej. Přijde mi, jako by si SF řekli: „Sakra, dost už tý brutality, dáme něco jinýho...,“ odtrhli se od metalu a půl druhé minuty na své nástroje hrály zobrazenou jemnost. Pokud jste se ale někdo u sedmé písně zasníte tak jako já, nedivte se pak tupé ráně do zátylku od metalové pěsti, když začne osmá, poslední, „Under Bloody Sun“. Když se trochu proberete (oprava: když se tak neuvěřitelně rychle proberete), bicí vás svádí počítat si první, druhá, třetí, čtvrtá. Ale rytmus se mění. Ani poslední píseň nezklame a přinese klidnou pasáž. Ale tempo se též mění. Fractality je prostě album měňavé...
Jestli jsem v prvním odstavci psala o škatulkách, nebylo to vhodné. Jistě, SF hrají něco jako death či black, spíše death, ale nedají se zařadit čistě do jednoho oddělení bez toho, abyste si po chvilce nelámali hlavu s tím, jestli přeci jenom nepatří jinam. Používají množství zpříjemňovacích prvků – rockové pasáže, povznesené melodie, úderné a překvapující výpady... Přesně to, co je vždycky třeba.
Doposud jsem se nějak vyhýbala komentáři k vokálu. U techniky tohoto typu v podstatě není co hodnotit, jediné, na co mohu nějak reagovat, je zpracování vztahu hudba X zpěv. A na to myslím už od samého začátku. Kdybych měla přirovnávat, zvolila bych jméno Bohuslav Martinů. Ten totiž pracoval tak, aby proti sobě šel text a hudba. U StrangeFeelings proti sobě jdou tyto dva činitelé též. Chce jen trochu času, aby vám to přestalo haprovat.
Booklet, který pochází z dílny Jany Janouchové, je čtyřstránkový (anebo osmi – můžete si vybrat) a obsahuje všechny ze sedmi textů. Výtka by byla snad jen k dvěma fotkám kapely, které by mohly být, co se kvality týče, o něco lepší, a malým mínusem je, že u písniček zezadu desky není napsaná stopáž, člověk tak opravdu neví, do čeho jde. Nakonec zjistí, že deska trvá půl hodiny, prvním dojmem při srovnání s jinými kapelami se to může zdát trochu málo, později tak akorát, abyste nebyli přesyceni ani hladoví.

Verdikt:

Neudělala jsem chybu, že jsem do desky Fractality zainvestovala. Klady převažují zápory. Ještě jednou pochválím basu, jsem nadšená. Ušima se koulí do dutin a z dutin do mozku. A když utichá poslední song, basa v mozku rezonuje. Určitě budu zvědavá, jak se bude tvorba StrangeFeelings vyvíjet. Zatím je to slibné.

 

_________________________________________________________________

 

 

 

STRANGEFEELINGS – Fractality

 

autor: Johan, www.fobiazine.net

 

Loňské třískladbové promo StrangeFeelings mě mile překvapilo a tak jsem plnohodnotnou novinku vkládal do přehrávače patřičně natěšený. Už obal zapůsobil příjemně, jednoduchá grafika, vše laděné do temně fialové, snad jen jedna výtka – papír pod cédéčkem není správně vystředěný. Správně vystředěný je naopak zvuk, hned při prvním poslechu je jasné, že z Hostivaře stále leze kvalitní sound (třeba parádně čitelná baskytara nebývá běžně pravidlem). Ostatně styl, kterému SF propadli, by bez křišťálového zvuku neměl šanci uspět. Technicky náročný death metal se změnami tempa, ostrou riffovou řežbou, razantními bicími a hrdelním řevem. Potud se zdá, že je všechno v nejlepším pořádku, že jde o kvalitní nahrávku, které vlastně není co vytknout. Jenže při znalosti předchozí práce SF jsou moje pocity lehce rozpolcené. Ano, Fractality je určitě dílko kvalitní a zajímavé, přesto mi vycházejí předchozí tři skladby interesantnější. Jejich hibernaci na páleném promáči považuji za nešťastné rozhodnutí, protože na debutu by rozhodně patřily k nejlepším trackům. Jsou (byly) totiž zajímavé, chytlavější a i trochu experimentálnější. Samozřejmě, i v novém materiálu leckterá pasáž potěší, třeba sólo ve třetí Liquid Crystal Downfall nebo následující pasáž tamtéž, ale… Prostě mi těch osvěžujících momentů přijde málo. Asi nejlépe se povedla již zmiňovaná trojka. Za podařenou považuji i úvodní polobaladu, která se zbytku materiálu úplně vymyká a je určitě škoda, že k podobných postupům, ve kterých se mísí úderný thrash death s pocitovými pasážemi, nesáhli pánové častěji. Zajímavě se rozjíždí i Weakened, která je poměrně členitá, baskytara hodně vystrkuje růžky a možná je trochu škoda prakticky neměnného výrazu zpěváka – tady by možná čistější zpěv prospěl. Postupně ale jakoby deska trochu ztrácela tah na branku, některé úseky mi přijdou až ubíjející (hlavně když se jeden motiv opakuje příliš dlouho) a znovu musím zalitovat absence demoidních skladeb, které by nahrávku osvěžily a trochu roztrhaly. A taková May I? by pak klidně mohla zůstat v šuplíku, protože tudy podle mě cesta nevede…. Klasický death, který už tady byl tolikrát, že jiné slovo než průměr mě nenapadá. Naštěstí následující Cryptic Ornaments díky občasné recitaci a odlehčeným pasážím zase laťku lehce zvedá. Krátká instrumentálka (pomalý art rock) a na závěr další klasická deathovka, ve které sice nechybí uvolněná pasáž a či skočný rytmus, ale klasické postupy (hlavně v úvodu) převládají a některé změny tempa působí až násilně. No a když vezmu nahrávku jako celek, nejsem ani zklamán, ani nadšen. Lehce nadprůměrné dílko.

 

_________________________________________________________________

 

STRANGE FEELINGS - Fractality

autor: Snape, www.volumemax.net

Jestli jsem někdy v minulém roce věřil v nějakou českou kapelu, která má opravdový potenciál se neztratit mezi hromadou ostatního marastu, tak bych musel s plným vědomím uvést právě pražskou smečku StrangeFeelings. Už při recenzování jejich třískladbového proma „Jokebox“ se mi honily hlavou myšlenky, jak asi bude znít plnohodnotný debut těchto schopných muzikantů. Čekání naštěstí nebylo tak dlouhé a nyní, asi po roce, se mi do rukou konečně dostalo plnohodnotné CD, stručně pojmenované „Fractality“ a pyšnící se rovněž i krásným, ornamentálně fialovým přebalem.

Musím ale bohužel s povzdechem říct, že ambice a nadšení byly tentokrát větší než realita samotná. Jak to říct? Zkrátka StrangeFeelings se totálně zasekli nebo zamrzli na jakémsi strnulém, mrtvém bodě, který jim dle mého názoru vůbec nesedí a celkově mi i kazí tu radost, jakou jsem měl při poslechu jejich předchozí hudební produkce. Když bych to měl srovnat s promo nahrávkou, která jistě naznačila cestu jakou se sama kapela chtěla vydat, tak bych řekl, že „Fractality“ je svým způsobem krok zpět anebo by se prostě dalo říct, že neobsahuje tak dobře chytlavé a výborné skladby. Opravdu nevím, co se stalo, když vše podstatné je opět na svém místě. Dobře čitelný zvuk, řízné kytary s pěkně naefektovanými vyhrávkami, bicí, které vše pak popohánějí kupředu a ryze hrubý harsh vokál, jež žánrového znalce a fanouška neurazí.
Po technické stránce se však naštěstí nic nezměnilo. Pánové opět svými pažemi dokazují, že ze svých nástrojů umí vyloudit zajímavé zvuky a skrz ně zároveň dobře podat své hudební nápady, skrývající se v hlavě. Jenže právě ty nápady a zajímavé momenty nějak zapadaly prachem a posluchač se jich tady bohužel moc nedočká. Většina skladeb se totiž odvalí v jednom tempu a když už dojde na nějakou pomalejší pasáž, tak je buď nevhodně vložena nebo, jak už jsem lehce naznačil, nudně a místy až k smrti nezajímavá. Kolikrát jsem se i zamýšlel nad tím, jestli jsem už nějaký ten rif, neslyšel v některé z předcházejících skladeb.
Při poslechu jsem pořád nějak čekal, až se to ve mně zlomí a já konečně přijdu „Fractality“ na chuť, jenže ani po tolika pokusech se ona hradba ne a ne prolomit. Spíše naopak mě čím dál více hudební náplň desky samotné odtahuje. Narozdíl od jejího obalu. Možná jsem se nechal příliš namlsat a teď už vlastně jen stojím tváří v tvář realitě, která tak nevyhnutelně poznamenala jednu kapelu, do níž jsem vkládal veškeré své naděje, že by mohla rozvířit poklidnou hladinu našeho olejovitého undergroundu. No snad si spravím chuť a náladu při nějakém živém vystoupení, kde jisto jistě StrangeFeelings nad ostatními vyniknou svým ojedinělým pojetím a přístupem k věci, který si rozhodně vaší pozornost zaslouží.

_________________________________________________________________

 

 

STRANGE FEELINGS - Fractality

autor: Venca, www.metalforever.info

Ze STRANGE FEELINGS jsem značně na větvi. Pánům to hraje dobře, zvuk je také slušný, nápady poměrně kvalitní, ale stále mi v té hudbě něco chybí. Slyším všechny ty krkolomné změny temp, kytarové onanie, zajímavé postupy, ale výsledek mi přijde prázdný. Jedinou výhodou tedy je, že „Fractality“ v žádném případě nenudí. Pro svoji progresivní tvář nenechá posluchače v klidu a bez střehu. I na x dalších poslechů vás kapela nutí, abyste poslouchali. A to pěkně pozorně. Vy stále čekáte. Na co? Já sám nevím. Také čekám...
STRANGE FEELINGS hrají death metal, i když v žádném případě nechtějí být okleštění pouze tímto stylem. Sem tam zavoní starý dobrý thrash metal (Slyšíte tu METALLICU v úvodní „Snowdiving“?), jindy zase takřka grind... Kapela na mě působí děsně nadrženě, prostě hrát, hrát a nasekat do jednotlivých skladeb co největší porci muziky. Díky tomu nemáte pocit, že by na desce bylo hluché místo. Neustále se něco děje, což je největším plusem čtveřice muzikantů. Na druhou stranu to má i svoji odvrácenější tvář – člověk se v muzice STRANGE FEELINGS velice rychle ztratí a má pocit, že „Fractality“ je jeden velký song. Hodně se mi líbí, že kapela dokáže posluchače překvapit – takřka HC riff ve „Weakenned“ je skvělou vzpomínkou na starou dobrou školu. Že to tam neslyšíte? Jen nastražte uši a dejte tomu pět, klidně deset poslechů. Kapela ve své hudbě odkazuje na mnoho metalových odvětví, což není vůbec na škodu. S noblesou vše zakomponovávají do své muziky, že jim to člověk musí sežrat.
„Fractality“ je poctivá práce. Na debut určitě slušný výkon, který jasně upozorňuje, že je na čase počítat s další osobitou death kapelou. Mám ale takové tušení, že se jedná jen o jakýsi předvoj před něčím větším. Nevěřím tomu, že s takovou formou STRANGE FEELINGS zůstanou v lepším průměru, který naše scéna poskytuje. Je zaseto, jen sklidit...

_________________________________________________________________

 

STRANGE FEELINGS - Fractality

autor: Tomáš Holub, www.abysszine.com

V červenci 2007 jsem recenzoval třískladbové promo CD "Jukebox" pražské kapely STRANGE FEELINGS a těšil se na plnohodnotný CD počin těchto technických death metalistů. Ten kapela natočila v průběhu října a listopadu 2007 v osvědčeném studiu Hostivař a počátkem roku 2008 album s názvem "Fractality" oficiálně vyšlo. Oproti "Jukeboxu" STRANGE FEELINGS přitvrdili a připravili nám hutnou dávku tvrdšího technického death metalu, ve kterém ovšem nechybí jinožánrové či akustičtější pasáže. Nejvíce mě dostala melodická vsuvka ve třetí skladbě "liquid crystal downfall", připomínající vyhrávku jak vystřiženou z dílny DEATH. Z celkového soundu nahrávky vybočuje pouze jemná instrumentálka "exit 35", naopak nejtvrdší skladbou je díky pasážím s brutálně rychlými bicími "may i?". Album je vyvážené, těžko hledat tu nejlepší skladbu, neboť všechny obsahují kromě dávky hudební agresivity i nějaké to překvapení. Povedený zvuk ze studia Hostivař dává vyniknout jednotlivým nástrojům, které členové kapely ovládají se samozřejmou kvalitou. Nadstandardem jsou například výborné baskytarové vyhrávky, za vyzdvižení stojí určitě i výkon bubeníka Johna. Příznivcům této odnože death metalu, kde brutalita se mísí s technickou precizností a přiměřeně použitými vlivy jiných stylů, mohu toto album vřele doporučit!

_________________________________________________________________

STRANGEFEELINGS - Promo CD Jukebox

autor: Psycho, www.metalzone.info

 

Tak tedy…Beru toto promo do ruky..obal- nějaký mraky, název kapely a název promo cd..otvírám booklet. Texty a korouhvička.hm…zavírám booklet- zase mraky…Tak a teď k cd. Koukám, koukám tři skladby. Dohromady 9:47 minuty…No promo. Co se dá dělat. Pouštím to…Hraje kytara z jednoho repráku a z druhého. Čekám. Už to jede. První skladba mi tedy nějak nic moc neříká. Je to takové rychlokytarové, důrazně bubenické, hluboko basové a murmurové. Takové nemastné neslané a neobjevné…Ale náhle musím změnit názor. Ta hudba je zvláštní a deformující sama sebe. Změna rytmu a vůbec zvuků všech nástrojů a dokonce i hlasu. Tohle už je jiná..

Druhá skladba. Následuji kapely k bráně… Pod jejich kontrolou. Zajímavý začátek. Nástup, po kterém by jeden čekal něco majestátného a ono stále nic nepřichází a náhle zjišťuji, že celé je to majestátné. Vyhrávka na začátku je opravdu skvělá. Kapela vůbec má dost dobré hudební nápady. Tahle skladba opravdu šlape výborně.. Mění se každou chvílí a přesto je taková neměnná. Riffy jakoby se opakovaly, ale vlastně jsou dost jiné. Jen takové stylově podobné. Zvláštní.

Třetí  a poslední skladba začíná dost klidně a je celá taková pomalejší, ale to vůbec nebrání tomu, aby měnila svou podobu každou chvílí. Jen to prostě dělá pomaleji, ale o to zajímavěji…Kapela je poměrně zajímavým úkazem, který ovšem nebude jen tak pro někoho stravitelnou kaší všeho možného. A jak kapela sama tvrdí: „Další budoucnost by měla přinést postupné rozkrývání obzoru zahrnováním všech možných i nemožných, hudebních i nehudebních vlivů do tvorby StrangeFeelings, jejíž páteří by ale měl vždy zůstat respekt k techničtějšímu a otevřenějšímu pojetí extrémnějšího metalu, prostého všemožných doprovodných klišé a pomíjivé trendovosti“. Pokud to kapela nepřežene a nevznikne nikomu nic neříkající směska totálních nesmyslů mohlo by se jednat o velmi zajímavý projekt...

Jsem docela zvědav na jejich plnohodnotné album… Snad bude aspoň tak dobré jako toto promo…

_________________________________________________________________

STRANGE FEELINGS - Jokebox
autor: Milan M.,
www.metalmassacre.cz 

 

 

 

 

 

Historie kapely StrangeFeelings sahá až do roku 2001 kdy vznikla jako dvoučlenný projekt, teprve až v roce 2005 se sestava ustálila a začala koncertovat. Promo s názvem "Jokebox" vzniklo loni v březnu v poměrně známém pražském studiu Hostivař čemuž odpovídá i docela slušný zvuk. Leč jedná se o promo, tak že jsou zde pouhé tři skladby. Kapela hraje melodický deathmetal technického rázu, na naše poměry celkem slušně odvedená práce. Najdete zde dobře skloubenou melodiku s hutnějšími pasážemi. Skladby jsou pestré, kytara o sobě dává hodně vědět. Kdybych měl hudbu k něčemu přirovnat asi bych řekl, že se hoši malinko shlídli v kapele DEATH. S vokálem už to tak slavné není, vyzní až příliš monotónně, chtělo by určitě více zapracovat.
Nikdo se nezalekněte obalu, který asi nemá nic společného s metalovou hudbou, tady si dovolím malou kritiku, asi se hoši snažili aby nevypadali jako všichni ostatní, ale opravdu mi to k takové hudbě prostě nesedí. Nicméně důležitější je určitě obsah a ten je kvalitní. Na závěr musím zmínit, že kapela již má připraveno 10 skladeb pro plnohodnotné album, které by mělo vyjít v průběhu letošního jara, tak že uvidíme.

_________________________________________________________________

STRANGE FEELINGS – Jokebox

 

autor: Dan Pokorný, Spark

 

 

 

 

 

 

Pražští STRANGE FEELINGS pro mě nejsou žádnou neznámou a demáč „Jokebox“ se ke mně dostal asi před půl rokem a už tehdy mě posadil na zadek. Pamatuju si, že tenkrát mi trošku dělalo problémy množství motivů, které tahle technická deathmetalová mašinerie rozvíjí na ploše pouhých tří skladeb, ale můžu říct, že s půlročním odstupem má tahle parta snad ještě větší koule než předtím. Jak jsem naznačil, jedná se o vysoce technický death metal, ovšem kluci nejsou žádní nástrojoví onanisti a ona techničnost je spíše záležitostí struktury skladeb, prolínání poměrně velkého množství motivů (na death metal) a vkusného využívání akustických a elektronických aranží (3. Searching). K dobru samozřejmě budiž přičten kvalitní a plný sound ze zavedené Hostivaře a taktéž velmi netradiční obal, který ještě přidává kapele na dojmu netuctovosti. STRANGE FEELINGS jsou jednoznačným příslibem do budoucna, a jestli jim to dohromady vydrží, mohli by na tuzemské scéně rozpoutat slušné zemětřesení, protože kapela, která by na ten extrémní styl šla od stejného lesa jako oni, tu v podstatě není. Jak kluci sami píšou, mají nyní na kontě deset songů o celkové délce asi čtyřiceti minut, a ty já bych si s chutí poslechl a doporučuju to také všem, kteří hledají v hudbě především kvalitu. 

 

_________________________________________________________________

 

 

STRANGE FEELINGS - Jokebox

 

autor: Pepa Dubec, www.metalforever.info

 

 

 

Od dema mě neznámé kapely Strange Feelings jsem čekal takovou tu klasickou plus mínus průměrnost nějaké lokální kutálky, čemuž napovídala i chudost balení promo materiálu. Teď se ale stydím za to, že jsem tak soudil, navíc částečně na základě obalu. Hluboce se kapele omlouvám.
Její hudba mě totiž velice překvapila hned na první poslech a s každým dalším se mi dostávala čím dál víc pod kůži. Tři kousky inteligentního progresivního death metalu jsem opravdu nečekal. Prvotní explozivní vstup sice naznačuje brutálnější směr, ale omyl! Hudba se rozeklene a vytvoří naprosto výborné pnutí. Start jako noha! A rozhodně to není jediný příklad, kdy díky nespornému skladatelskému i hráčskému talentu kapely vznikají téměř neuvěřitelné momenty.
Druhá píseň, „Chemical dream“, na mě zase působí dojmem, že je kapela schopna promyslet skladbu trochu i jako celek a ne jen roubovat jednotlivé nápady na daný základ. I když naznačuje jednu z malých výtek, které bych k demu měl – některé progresivní pasáže by se mohly více rozvést či umněji zakomponovat. Například právě u konce „Chemical Dream“ to ke konci působí strojeně a necelistvě.
SF své demo ale obecně dobře poskládali, protože každý track ukazuje trochu jinou stránku jejich přístupu. Třetí a poslední track, „Searching“, na to jde opět odjinud. Pěkně se rochní v dlouhých notách a působí velmi libozvučně. Dokazuje, že i jemnější přístup v death metalu není vůbec na škodu.
Na čem by se ale dalo trochu více zapracovat je zpěv. Celkem klasický řevot neurazí, ale leckdy příliš nekoresponduje s instrumentální částí; u druhé skladby na mě působí dost brzdným dojmem a celkově mám pocit, že by hudbu mohl více podtrhávat, než jí vytvářet protipól. Mám tendence zpěv na Jokebox moc nevnímat kvůli kytaře, která je tu hlavní tahoun a která se sama o sobě poslouchá více než dobře. I s jejími kolegy – bicí a basa mají též chvilky, kdy vyloženě potěší. SF jsou zřejmě ve skládání instrumentálních partů o něco zdatnější. To ale není nijak fatální připomínka, stejně jako zbytek mých negativních poznámek.
Také se mi zdá sympatické, že se kapela, ač by jí k tomu směr, kterým se vydává, mohl svádět, nesnaží tvořit sedmiminutové eposy. Většinou jen lehce překročí tříminutovou délku jednotlivých skladeb, což dodává materiálu patřičnou dynamiku a v podstatě to eliminuje jakoukoliv možnost, že by se posluchač začal nudit. Časem třeba dospějí k okázalejším výtvorům, ale prozatím se zdá, že kapela ví, co si může dovolit a drží se toho. Což je dobře.
Považuji Strange Feelings za velký příslib naší techničtější scény a budu pozorně sledovat jejich vývoj. Těším se, až se mi do ruky dostane plnohodnotné album. Prozatím si zařadím Jokebox do aktivní části své sbírky, kam se jen tak něco přes množství veškeré té hudby kolem, nedostane.

 

_________________________________________________________________

 

STRANGE FEELINGS - Jokebox


autor: Petr Bidzinski, www.whiplashmag.net

Podle názvu tří písňového proma to vypadalo na humornou záležitost. Nicméně vtipu je tu pramálo. Smát se není čemu. STRANGE FEELINGS jsou vážní, smrtelně vážní. Jejich tří skladbový death metalový počin každopádně nese všechny stopy vyzrálosti. "Jokebox" rozhodně nekolísá v nevyrovnaných výkonech, ani se nepotýká s nestabilním projevem. Ačkoliv impulsivnost bývá preferována, tak Jakub - zpěv, Robert - kytara, Petr - baskytara, John - bicí zvládají také členité a komplikovanější pasáže, jenž často bývají zpestřeny jazzovými elementy ("Searching"). Stravitelnost skladeb je podepřena rovněž díky poetickým vyhrávkám, které tak vytváří kontrast vůči death metalové dynamice. STRANGE FEELINGS, kteří vznikli na podzim roku 2001, se sice zakoukali do death metalu, ale je evidentní, že se nechtějí spokojit s obyčejností. V hlavách členů kapely je zajisté zakódováno jen progresivní myšlení. STRANGE FEELINGS vyžadují "hravý přístup" s mnoha žánrovými odbočkami, který díky lpění na detailech přispívá k zvelebení celku. Ve svých skladbách se nikam neženou a důvěřují především silově rovnovážným postupům. O tom, že by předehnali mnohé prominentnější kapely, však netřeba spekulovat. To je jasné.

 

_________________________________________________________________

 

STRANGE FEELINGS - Jokebox

 

 

 

autor: LooMis, www.marastjakcyp.com

 

 

 

Pražská čtyřka, jedním členem úzce spjatá s Marastem (stejně se to provalí), se před několika týdny vydala zvěčnit své úsilí do hostivařského studia Zdeňka Šikýře. Přes (z většiny) optimistické plány se nakonec nepodařilo nahrát více než tři skladby na promo Jokebox. Dobře či špatně? Jdeme na to, ale hned na začátek musím zmínit, že muzika Strange Feelings ve mně zanechala skutečně zvláštní, nesourodé pocity.
Z produktoru do reproduktoru se přelévající kytara nechá vzpomenout na v božskou pravdu věřící techniky Believer, přestože na Dimension je zvuk ani ne tak zlejší jako zlověstnější. Pokud se u tohoto nástroje na chvíli zdržíme, tak hned v následující pasáži první skladby Wolfride je citelně znát patrný úbytek mohutnosti, než jaký by si skladba zasloužila. Robert se snaží hru pestřit různými vyhrávkami, ale bez náležitého podkladu jsou v některých momentech spíše rušivé. S nedostatkem druhé "hutnící" kytary daleko důrazněji na ucho posluchače doráží nesourodé bicí. Pozitivní na hře Johna je určitě agresivita, kterou do hry vkládá, ale bohužel ta vrtkavá rychlost... Jinochem (v porovnání s věkem ostatních členů) u mikrofonu je příjemné překvapení Jakub. Příjemné do té míry, že na nahrávce vyznívá opravdu drsně, a i přes nevelkou pestrost se dobře poslouchá. A ve chvílích možné počínající nudy tak přijdou vhod zefektované pasáže. Po častém poslechu se ale oposlouchají, na delší nahrávce by to pak určitě chtělo větší variabilitu.
Pojďme se podívat v rychlosti ještě na dvojku, která se parádně deathmetalově rozjede (tady se John překonává), s krátkou technickou mezizastávkou a končí lákavým kytarovým závěrem, který ve mně vyvolal reminiscenci na další pozapomenuté techniky, tentokrát z Řecka, Acid Death. Druhý poslech už tento dojem vyvrátil, ale poprvé jsem tam zaslechl téměř úplný závěr Psycho Love, kde proti výbornému zemitému kytarovému thrashovému podkladu vypluje finální sólo druhé kytary, které tady samozřejmě chybí. Ale opět nejen ono, druhé kytary je zde zapotřebí jako soli. Ona si to totiž žádá samotná struktura skladeb, jak jsou pravděpodobně zamýšleny. Robert sám to prostě nemůže všechno stíhat.
Třetí v pořadí Searching, názvem odpovídá tomu, jak vyznívá. Jedná se hledání melodičtější, rozvážnější, tváře kapely a příjemně tak zakončuje celé promo.
Srdce každého ze členů bije trochu jiným hudebním stylem, byť v základu se shodují a dohromady dali materiál, který má potenciál rozvinout se v něco opravdu zajímavého. Na Jokeboxu se Strange Feelings zatím spíše jeví jako poupě, které teprve svoje plátky chystá rozvinout. Jak jsem na začátku podotkl, hudba Strange Feelings ve mně vyvolala zvláštní pocity. Zvláštní zejména tím, že si v jednotlivých skladbách dokážu představit, jak by opravdu mohly znít.

P.S.: Kdyby to někoho zajímalo, proč dávám SF víc než Tortharry, tak proto, že z Jokebox je cítit potenciálně zajímavý vývojový směr, i když to jsou jen tři skladby. Ještě poznámka k obalu - nicneříkající oblaka pominu, ale větrný kohout Emil s vrabčákem (nebo je to nějakej kos, sýkorka, nedej bože drozďák? :-) na hlavě je výborná fotka.

 

_________________________________________________________________

STRANGE FEELINGS

Promo'07 - 9:49)

autor: Anxur, Pařát magazine

V Praze se to poslední dobou hemží novými kapelami a mezi ty talentovanější patří i STRANGE FEELINGS. Kapela sama uvádí za vznik rok 2001, nicméně kompletní sestava existuje od roku 2005 a první koncert se podařilo zrealizovat až v loni, z toho důvodu pro mě nová kapela. Nahrávalo se v Hostivaři díky čemuž zvuk nepokulhává a tak lze v těchto třech písních vychutnávat hezký ostrý zvuk.

"Wolfride" se na vás vysype jako pytel brambor ze schodů a evidentně půjde o brutální death metalovou smršť. Melodičtější linky dokazují, že ani tohle hudební odvětví nemusí být jen extrémní a "Wolfride" není jednotvárnou zběsilostí, z čehož mám radost. Vybrnkávání, moderní efekty, ozvěny a na řadu přichází "Chemical Dream". Zajímavé kytarové party trochu shazuje obvyklý a neměnný growling, ale na druhou stranu zajímavě použité samply s akustikou nemají s trochou nadsázky stylově daleko k dodnes nezapomenutým LYKATHEA AFLAME. Ve stejném duchu zní i závěr alba se "Searching" a po pravdě si dokážu představit velice zajímavý vývoj této kapely. Jen tak dál!

_________________________________________________________________

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

STRANGE FEELINGS – Jokebox

autor: Reaper, www.metalopolis.net

Spíše než divné (jak praví název kapely) ve mně promo „Jokebox“ vzbuzuje pocity schizofrenní. Ano, jistě máme tu čest s instrumentálně solidně vybavenou sestavou, leč stále ještě nemající úplné jasno ve svém hudebním směrování. Inspiračním vlivům v rozpětí od DEATH až po starší DARK TRANQUILLITY se zatím nepodařilo vetknout pevný řád. Jednotlivé střípky mozaiky jsou sice pestré a tvarově rozmanité, nicméně do sebe nezapadají, co skladba, to odlišný přístup. STRANGE FEELINGS nám ukazují, že jim nedělá problémy volně přecházet mezi nejrůznějšími žánrovými odnožemi (samozřejmě v rámci death metalu), ovšem zatím tak nečiní s patřičným přehledem a lehkostí. Naopak mezi vydařené atributy „Jokebox“ můžeme počítat dobrý zvuk z hostivařské základny (prosím brát v potaz, že se jedná o první promo kapely) a v neposlední řadě i textovou složku, zejména pak jejího prvního reprezentanta „Wolfride“. Do budoucna bude tedy potřeba „Jokebox“ trochu poladit a seštelovat. Tato případná snaha bude zajisté korunována úspěchem, pokud se podaří najít kompromis mezi tvůrčími přístupy jednotlivých členů a ukočírovat jejich rozevláté myšlenky v pevnou a jednotnou linii. Zatím však tenhle neposedný jukebox vyhrává skladby poměrně nadějné kapely, která sice disponuje nezpochybnitelným potenciálem, nicméně zatím ho nedokáže zkrotit do jasně identifikovatelných mezí.

_________________________________________________________________

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

STRANGE FEELINGS - Jokebox

autor: Tom, www.abysszine.com

 

Počátek STRANGE FEELINGS spadá do sklonku podzimu roku 2001, kdy se po delší odmlce opět sešli baskytarista Petr a kytarista Robert a začali přemýšlet o navázání na předchozí společné projekty z let 1995-1998. Po peripetiích se zkušebnou a hledáním nových členů vykrystalizovala sestava do kvarteta.

Dál nechme hovořit kapelu: "aktuální setlist momentálně čítá 10 skladeb v celkové délce asi 40 minut, z nichž tři nejstarší byly v březnu 2007 zaznamenány na první studiovou nahrávku STRANGE FEELINGS, promo cd "Jokebox". To je kromě propagačních účelů i jakýmsi symbolickým uzavřením úvodní kapitoly STRANGE FEELINGS. Další budoucnost by měla přinést postupné rozkrývání obzoru zahrnováním všech možných i nemožných, hudebních i nehudebních vlivů do naší tvorby, jejíž páteří by ale měl vždy zůstat respekt k techničtějšímu a otevřenějšímu pojetí extrémnějšího metalu, prostého všemožných doprovodných klišé a pomíjivé trendovosti."

Tak a teď nechme mluvit mne. Od úvodu je zřejmé, že muzikanti nejsou žádnými greenhorny (věkový průměr jsem dle info z netu vypočítal na 31,75 let). Ač je promo složené pouze ze tří skladeb, můžu s klidem prohlásit, že už se těším na plnohodnotný CD počin této technické death metalové kapely. Ano, označení technický death je příznačným pro jejich styl, i když hudbou SF se proplétají i "zjemňovací" pasáže.

Už první sekvence bicích, dobrý growling a celkový sound v první "Wolfride" mě naplňují nadějí dobrého hudebního zážitku - a co teprve pasáž s čistou "létavou" kytarou. Ale to už začíná "klasickým" sólíčkem druhá "Chemical Dream" s pěknými zasekávačkami, které doplňuje skvělá rytmika s prošlapávaným kopákem. Následují melodická a technická pasáž, poté riff jak z dílny starších DEATH. Zajímavý zvuk kytar v technických pasážích kompozici končí. V její poslední minutě jsem napočítal 6 dobrých hudebních nápadů, což jiné kapele bohatě vystačí na celé dvě skladby. Jo, SF klidně mohli mít stopáž "Chemical Dream" o dvě minuty delší. Čisté kytary obstarávají úvod poslední písničky "Searching". Ta je jednoznačně "nejměkčí" skladbou, v níž více prostoru dostává "čistější" kytara a pomalejší rytmus - ale furt je to v mantinelech technického deathu.

Zvuk ze studia Hostivař lze hodnotit jako velmi povedený, možná bych trošku víc zvýraznil zpěv, ale na druhou stranu by tak asi nevynikla propracovanost podkladové hudby. Hodnocení při tak malém počtu skladeb a krátké délce CD je asi mírně neobjektivní, ale co. Jednoznačným negativem je krátká stopáž, díky které nestihnou všechny nápady vyniknout, což je při jejich kvalitě rozhodně škoda. Hodnocení zcela neortodoxního obalu (modrá obloha s velkým bílým mrakem) se dobrovolně vzdávám. Nejde přeci o formu, ale obsah - a ten za pozornost a zaznamenání existence rozhodně stojí! Takže – jen tak dále (a déle) STRANGE FEELINGS!

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

_________________________________________________________________

Strange Feelings - Jokebox

 

 

autor: Johan, www.fobiazine.net

 

 

 

 

 

 

Nová kapela na scéně? Ano i ne. Strange Feelings totiž vznikli na konci roku 2001, ale skutečně se do toho opřeli až na začátku roku loňského. Důvodem bylo, jak jinak, lepení plnohodnotné sestavy. A ta je momentálně tvořena čtyřmi muzikanty, kteří (většinou) nejsou žádnými zelenáči. Stačí uvést známá jména N.C.C, Depressive Reality či věk muzikantů (20, 32, 37, 38). Už to by mělo být zárukou, že se kapela při první návštěvě studia vyvarovala začátečnických chyb. A rovnou potvrdím, že tomu tak bylo.

Na začátku března, přesněji na tři dny, zavítali pánové do Hostivaře a pořídili tam nahrávku, která sice nese název Jokebox, ale jinak se vyznačuje veškerými vlastnostmi, které člověk čeká od proma. Obsahuje pouhé tři skladby, vyšla na páleném nosiči a obal je hodně střídmý. Na druhou stranu je zadara, hehe, takže kdo by po přečtení následujících řádků usoudil, že SF by mu mohli sedět, zkuste jim napsat, třeba budete obdarováni... Ještě se vrátím k obalu – mráček tady, mráček a pár nezbytných informací vzadu, uvnitř (přeloženého dvojlistu) korouhvička s kohoutem a texty v angličtině.

Úvodní skladba Wolfride skrývá na ploše tří minut několik odlišných tváří. Po úvodních pár hrábnutích do strun kytary s nezbytným přeléváním zvuku z pravé bedny do levé se rozjede nadupaný marš a hlavní role si na své ruce, nohy a hlasivky berou vokalista a bicmen, leč po chvíli se pořadí obrátí – střednětempá pasáž je v režii kytary a růžky vystrkuje i basa. Pozitivem je jednoznačně čistý ostrý zvuk, nečekaným jevem pak několik změn tempa a rytmu – od death metalového nářezu přes kvílivé sólo po odlehčenou pasáž s kytarovou vybrnkávačkou a upravený hlas zpěváka. Jakub disponuje zajímavě zabarveným hlasem, nejedná se typický bliják, ale hluboký ochraptělý murmur. Dvojka je rytmicky hodně pestrá, kytara se tady dostává více dopředu, chvíli jako by byla slyšitelná inspirace samotnými Death, poté se rozjede skotačivý rytmus, skoro až s hitovou melodií, ale náhle se nálada překlápí do lehce experimentálních vod, tempo se zvolňuje resp. rychle střídá rambajz s oddychem. Závěrečná Searching působí nejměkčeji (stále se pohybujeme ve škatulce s nápisem death metal), převládá střední tempo, objevují se minimalistické pasáže, které působí až atmosférickým dojmem. Zpěv je častěji počítačově „užbluňkanej“, kytary chvíli i heavy metalové a závěr snad až art rockový.

Nu a závěrečné vysvědčení respektive známka? Myslím, že rodiče budou spokojeni, haha, protože já hodnotím tento materiál – vcelku netradičně pojatý, melodiemi vyšperkovaný a stravitelný nejen pro death ortodox fans – poměrně vysoko.

 

_________________________________________________________________

Strange Feelings - Jokebox

 

 

autor: Mazzy, www.metalnation.cz

 

 

Čtyř členná partička Strange Feelings je zajisté obrovským příslibem do budoucna, alespoň po poslechu jejich aktuálního proma o tom nemám pochyb. Kapelu lze snadno zařadit do death metalového ranku, jelikož hlavním hnacím motorem jejich muziky je právě on, ovšem jak asi správně tušíte (kdo netuší, za trest mi uklidí v pokoji) škatulka nebude tak absolutně jednoznačná. Tak tedy: hned úvodní track „wolfride“ na to vlítne pěkně zostra v duchu kapel jako jsou například Avulsed, čili hezky rytmická riffovanice po chvíli se přelévající v pomalejší technickou vyhrávku, v případě Strange Feelings tvoří ona technická řekněme poloakustická vyhrávka rovnocennou polovinu skladby, což tu samozřejmě již několikrát bylo, nicméně to nemění nic na faktu, že to stále zní zajímavě a pokud se to umí zahrát, tak až obdivuhodně, což je i případ SF, blahopřejeme. Druhý song „chemical dream“ se více než cokoli jiného nese v duchu technicky deathových kapel, řekněme odkaz Cynic a Death, aby se po chvilce zvrtl v jakou deathgrind hopsačku a zase zpět – opět obdivuhodná technika a struktura skladby. SF vás nenechají ani chvilku vydechnout, neustále je potřeba mít nastražené uši, aby neunikla nějaká upozaděná nuance a vy jste se tak neztratili. Poslední věc „searching“ je tak trošku poplatná svému názvu, protože dokazuje stylovou nejednotnost tohoto tělesa a je tedy odkazem na jakési pátrání mezi škatulkami – polopaticky: je to pomalý a klenutý song, krapet vybočující ze zbytku, no a to je vlastně ono – Strange Feelings předvádí na ploše pouhých tří skladeb vskutku nejednotnou dávku vytříbeného muzikantství a tak to co vás možná bude nejvíc žrát (pokud teda nesedíte v akváriu s pyraněmi) je právě velká stylová roztroušenost a pocit, že to nějak ne a ne sednout… Mě osobně se SF dost zalíbili, ale abych byl upřímný daleko raději bych si poslechl nějaké full CD, nebo alespoň 5ti – 6ti skladbové promo, abych byl chytřejší. Nicméně pokud tohle kluci vydali pouze z důvodu, aby zjistily jestli to vůbec někoho zajímá, tak já říkám jednoznačně ANO!!!
Závěrem snad jen, že se nahrávalo v zavedeném studiu Hostivař, takže na rozdíl od docela bakaného obalu (mám na mysli provedení, nikoli námět), je zvuk na vysoké úrovni.

 

_________________________________________________________________

StrangeFeelings - Deset otázek

 

 

 

autor: Johan, www.fobiazine.net

 

 

 

Skupina STRANGE FEELINGS se hlásí prvním třískladbovým počinem... většinou odpovídá basák Petr, občas se přidají i ostatní.

 

 

 

1. Kdy byla vaše skupina založena, proč zrovna tenhle název, co znamená a co bylo prvotním impulsem její vznik? Jádro SF vzniklo koncem roku 2001, ale kvůli problémům se sestavou bylo vše jakž takž pohromadě až někdy zjara 2006. Název v překladu znamená něco jako "divné pocity"a zvolen byl proto, že vyjadřuje rozpoložení (minimálně některých - smích) členů kapely z existence na tomto světě, a není tak "metalově konkrétní". Prvotním impulsem a motivací je samozřejmě chuť tvořit a hrát druh hudby nám blízký.

2. Představte jednotlivé členy - věk, zda již někde hráli a jak dlouho hrají na svůj nástroj? Petr (*1975) - basa, v minulosti několik kapel a projektů (zpěv v Gothic Darkness, basa v Diagnostic, F.A.B. a Accursed), z nichž ale nic nedošlo realizaci plnohodnotné nahrávky a po nějaké době vždy skončilo u ledu. Na basu hraju s menšími přestávkami od 17 let. Jakub (*1987) - zpěv, zabývám se jím asi od 15 let. Robert (*1969) - kytara; hraju asi od 17 let, vyrostl jsem na Bay Area thrash metalu a věkem se posouval dál. Mám za sebou asi šest kapel (některé projekty společně s Petrem, tam jsme se poznali). Nejznámější je asi grindová smrštˇ N.C.C. Nahrávka, na níž jsem se podílel, vyšla u Relapse. John (*1970) - bicí. Mezi 16. - 25. rokem šlo jen o "sranda pokusy", pak jsem hrál s Depressive Reality.

3. Za jakých podmínek jste nahrávku pořídili, jak jste s ní spokojeni, jaký náklad jste od nahrávky pořídili, jak jde zatím na odbyt, jaká je cena? Jokebox byl natočen letos v březnu v pražském studiu Hostivař. Jako první pokus slyšet jak bude naše hudba znít ze studia a představit prvotní tvorbu SF snad svůj účel splnil. Samozřejmě, že některé věci, viděné teď s odstupem času, šly udělat jinak a budou brány v úvahu na další nahrávce. Z prvotního nákladu 150 CD zbývá posledních pár kousků a zájemcům dáváme CD zdarma.

4. Texty – proč jste rozhodli zpívat anglicky, kdo je autorem slov, jaká témata volíte? Čeština je hezký a malebný jazyk, ale skoro nikdo neumí napsat a interpretovat český text tak, aby dával smysl, netahal za uši, nebyl zatížen dialektem (viz některé česky zpívající moravské nebo západočeské kapely) a nevyvolával spíš shovívavý úsměv... Cestou pro SF je a bude angličtina. Texty píše Petr s Jakubem a jeden máme od kamaráda Sodomáka.

5. Kdo je autorem loga, obalu, webu – jakou důležitost těmto grafickým věcem přisuzujete? Tyto věci na první nahrávku připravoval Petr a s několika návrhy přišel také Jakub, ale výsledek je dílem kolektivní diskuze. V budoucnu na tomto poli očekáváme větší posun, vše je stále ve vývoji. Budeme se snažit hledat svoji formu vyjádření a nezabřednout do klasického klišé, tedy například obejít se bez čertů, smrtek, bubáků, nečitelných log atd.

6. Které kapely patří mezi vaše vzory/zdroje inspirace? Petr: Nedá se mluvit o vzorech, nesnažím se někoho napodobovat a největší inspirací je mi sám život. Pokud bych měl mluvit o hudbě, která je mi blízká, bylo by toho hrozně moc a asi nemá cenu se všechno snažit vyjmenovávat. Z metalu je to po klasických skupinách 80. a 90. let (od heavy po grind) obecně jeho techničtější a progresivnější poloha, z nemetalu třeba world music (hlavně Balkán a Afrika), vážná hudba (Dvořák, Mozart,...), občas můžu i inteligentní popík stylu Jamiroquai. Jakub: Slayer, 1349, Dying Fetus, ale třeba i vážná hudba a rock. Jinak mojí inspirací je náš vlastní nápad - smích. Robert: Vzory žádné, inspirace spousty: namátkou Annihilator, Death, starší Megadeth, Voivod, spousta technické rockové až metalové muziky... John: Inspirací je thrash, death, ale ta hlavní je s " typama" ve zkušebně.

7. Posílali jste nahrávku na firmy, případně na které, jaká byla/nebyla odezva? Co se týče kontaktování vydavatelů, bylo by to momentálně určitě ještě předčasné. V první fázi jsme oslovili asi 30 tuzemských subjektů, které by mohly být zainteresovány do naší tvorby (webziny, fanziny a ostatní hudební servery). Pár z nich to nestálo ani za to nám odpovědět, ale většina projevila zájem o zrecenzování CD. Zatím vyšla první (poměrně příznivá) recenze, další budou snad následovat v dohledné době.

8. Kolik máte za sebou koncertů a který považujete za nejpovedenější? K dnešnímu datu jsme odehráli teprve čtyři koncerty, asi nejlépe to zatím vyšlo 4.10.06 v pražském Kainu.

9. Máte ambice ukázat se v zahraničí? Takové věci jsou samozřejmě vždy přínosem, ale nějak zvlášť významně bych asi mezi zahraničím nebo domovem nerozlišoval.

10. Plány do budoucna... Pracovat na hudebním vývoji a specifickém rukopisu SF, najít si ideální koncertní zvuk. Na podzim bysme chtěli natočit něco z dalších (novějších) skladeb, patrně něco časově delšího než Jokebox, ale ještě uvidíme. Momentálně bude asi nejaktuálnější dostatek příležitostí ke hraní a zpětná vazba v podobě ohlasů na první nahrávku.

_________________________________________________________________

Strange Feelings - Jokebox

autor: Snape, www.volumemax.net

 

Kapela StrangeFeelings sice vznikla už v roce 2002 jako dvoučlenný projekt, ale teprve od roku 2005 se sestava ustálila a SF se zařazují mezi plnohodnotné, pražské spolky. Přiznám se, že jsem o této bandě až do teď neměl vůbec žádné ponětí. A to jsem také z Prahy! No a nyní se mi na stole válí jejich třískladbové promo CD „Jokebox“, které vzniklo v březnu letošního roku. A copak se skrývá za oblačným obalem? Je to death metal. A ne ledajaký.

Hned v první skladbě „Wolfride“ zaujme dobrý zvuk. Přece jenom Zdeněk Šikýř ze studia Hostivař je opravdový kouzelník. (Já sám jsem také z Hostivaře, takže vím, o čem mluvím). Kytary se z počátku nikam neženou, ale bicí palba dává najevo, že se hraje death metal. Skrz ně pak začíná pronikat nemilosrdný vokál zpěváka Jakuba.
Ve druhé skladbě „Chemical Dream“ se opět kytary pěkně promyšleně převalují sem a tam. Občas zazní nějaký ten strunný efekt. Válcovacím prvkem zůstává Jakub.
Třetí a poslední skladba „Searching“ je ze všech tří nejtáhlejší, ale zato nejlepší. Skladba nepostrádá dobré nápady a neustálou změnou rytmu a soundu prostě nenudí.
Když bych to měl tady a teď nějak shrnout, tak za sebe musím říct, že mě tvorba SF velmi baví. S chutí si zajdu i na nějaké pražské vystoupení. Mám jen dvě výtky. Ta první se týká obalu CD. Opravdu nevím, jestli je to práce nějakého narychlo osloveného kamaráda či grafika, ale příště bych raději zvolil výraznější motiv. A ta druhá se týká hlasových efektů. Možná to někomu může připadat jako dobré zpestření, ale na mě působí spíš rušivým dojmem. A mimochodem, skladbu „Chemical Dream“ si můžete poslechnout na serveru bandzone.